1. Pod křížem Krista znaven
tak rád se postavím,
jak skály stín je, v chladu tom
vždy sílu obdržím.
Je útočiště na poušti,
kde smím si oddechnout,
On mírní prudký slunce žár,
v něm mohu spočinout.
2. Na kříž Ježíšův v touze
své oči pozvedám,
tam přibily ho hříchy mé,
to v žalu vyznávám.
Vždyť já jsem smrt si zasloužil,
však Bůh jej za mne dal.
Je zázrak, že mne zachránil,
On – lásky věčné Král.
3. Pod křížem proto stále
chci místo svoje mít,
jen v záři tváře Ježíše
svůj život chtěl bych žít.
Již slávu světa nechci mít
a víc ji nechci znát.
Své hříšné „já“ mu odevzdám,
chci Pánu srdce dát.